Ux - 5 měsíců

Ux - 7. února: dnes mám 5 měsíců.

Věk od začátku čtvrtého, do začátku sedmého měsíce je nejklidnější období soužití štěňátka s člověkem. Štěňátko, je-li dobře vychované, si již od počátku čtvrtého měsíce věku dokáže uvědomovat, že život ve skupině se řídí pravidly a hlavně je již jeho vyvíjející se mozeček schopen pravidla uvědoměle respektovat.

Když budeme při výchově důslední a hlavně trpěliví a budeme postupně přidávat nová pravidla a nebudeme na pejskovi vynucovat to, co jsme jej ještě nenaučili, zatímco ta pravidla, která již ovládá, mu nikdy nedovolíme porušit, naučí se Vám Vaše štěňátko rozumět a v důsledku toho vás pak bude i poslouchat.

Štěně spíše vychovávejte. Štěně takzvaně "NECVIČTE". Cvičením zde mám na mysli drilování, kterým je vydávání stále se monotónně opakujících poveků, které jsou z pohledu psa bezúčelné. Spolupráci s Vámi udělejte pro štěňátko pestrou a zajímavou a tak bude mít štěně důvod Vás poslechnout. S ohařem cvičte "hru na přinášení", ale přinášet ho nechejte jen předměty "na viděnou", tedy neučte jej věci dohledávat nosem. Naučili byste ho práci s nosem u země, což není pro ohaře vhodné. Také jej neučte nadměrně běhat za letícím aportem - naučíte jej lovit pohybující se předměty, rozvinete nežádoucím způsobem lovecký pud na úkor klidu, poslušnosti a ovladatelnosti.

 

Postupně se dopracujete k tomu, že ohař na píšťalku (dlouhý, klesající tón) lehne s hlavou přitisknutou k zemi mezi předmími tkapami a čeká, až mu aport odnesete do vhodné vzdálenosti. Ke psu se vrátíte a povelem aport jej vysíláte pro odložený předmět. Toto, je-li vhodně metodicky vedeno, psa nesmírně baví. Počáteční fáze, kdy leží, a čeká na váš návrat, mu imituje "číhání" na kořist, vzrušuje jej představa nadcházejíécího "lovu". Učíte jej přitom zcela nenásilnou formou odložení, současně povel Down (lehni) a hlavně pak trpělivosti, klid na místě a čekání na to, až dostane povel k práci. Toto vše je loveckému psu vrozeno, my to u něj tímto cvikem jen rozvíjíme a upevňujeme.

Přinesení aportu by už měl ovládat s předsednutím, aport při přinášení nepřekusuje, nedrtí jej na stoličkách, nesmí si s ním pohazovat, pouštět jej, nebo dokonce s ním odbíhat. Musí se rychle vracet nejkratší cestou. Pokud neuděláte žádnou metodickou chybu, vypadá cvik tak, že pes vyrazí pro aport jako aerodynamická střela, před aportem radostně vyskočí, dopadá na všechny tlapy současně brzdí smykem na všech čtyřech, ještě za pohybu bere aport do mordy a ještě, než stihne dobrzdit, už vyráží na prokluzujících nohách směrem k vám. Přitom se mu někdy podaří před pánečkem předsednout ještě za pohybu a dobržďuje na zadečku s přednímu nohama vzepřenýma. Po předsednutí psa nejprve V KLIDU pohladíme po tváři, pochválíme, necháme psa aport chvíli držet v mordě (zklidnění psa po splnění úkolu) a pak teprve přebíráme aport na povel PUSŤ. Když jej po povelu aport zkusíte pravou rukou zadržovat za hrudníček a přitom jej slovně povzbuzujete, měl by z nedočkavosti začít štěkat a dožadovat se tak, aby už mohl pro aport běžet. Zvyšuje to chuť k práci, ale nedělejte to často, abyste štěně nenaučili se vztekat a štěkáním si vynucovat.
PRÁCE MUSÍ MÍT STÁLE STEJNÝ ŘÁD a pejsek jej rychle pochopí. Štěně musí tato hra těšit a má radost z práce.

V tomto věku seznamujeme ohaře s pachem živé zvěře, která je ukrytá tak, aby ji pes neviděl a hlavně dbejme, aby se naučil pracovat nosem proti větru. Musíte v něm posílit to, co je mu vrozeno, to znamená, že nosem stojí proti větru, s hlavou nahoře a ze vzduchu nabírá informace o pachu, který mu přináší vítr. Smyslem je posílit v něm vrozenou vlastnost, která se jmenuje "vystavení", kdy pes z plnéhu cvalu zaráží "na místě" v okamžiku, kdy navětří pach zvěře a dokáže ve směru přicházejícího pachu stát ve strnulém postoji včetně oháňky, s typicky pokrčenou nohou dlouhé minuty zcela bez pohnutí.
Ohaře neučíme "vystavovat holuby na chodníku" a "vrabce na keři", neboli psa neučíme vystavovat očima ani na viděnou, ani předměty, které se pohybují. Pes NEVYSTAVUJE zvěř samotnou, ale vystavuje pouze pach zvěře, přinášený větrem. Psa učíme pracovat nosem.

Takže "LOVECKÝ VÝCVIK" je o tom, že pes se učí klidy, trpělivost, učí se spolupracovat s člověkem, který mu sestavuje úlohy tak, aby rozvíjel jeho vrozené vlastnosti. Nedovolte mu hrabat myší díry. Samozřejmě není chybou, když jej necháte proběhnout, ale v tomto ročním období (únor) mu nesmíte dovolit, aby pronásledoval zvěř.

Cílem "LOVECKÉHO VÝCVIKU" není naučit psa lovit, metodicky správně vedený nácvik loveckých disciplín je prostředek pro výchovu POSLUŠNOSTI a OVLADATELNOSTI za všech okolností a v přítomnosti výrazných rušivých vlivů z vnějšího prostředí.

Buďte obezřetní u všech, kteří pro lovecký výcvik používají výraz "LOVEČINA" a raději si ověřte, zda něco o loveckém výcviku vědí dřív, než budete naslouchat jejich "zasvěceným" radám.

Na úvod článku jsou tři fotogalerie z toho, jak dokáže ohař ve věku mezi čtvrtým a pátým měsícem krásně vystavit a setrvat v této strnulé pozici opravdu velmi dlouho.
Ohaře v tomto věku neseznamujte se studenou zvěří, neučte jej ani vlečky a dohledávky na studené zvěři. Aport provádíme nejlépe na dřeněné aportovací čínce. Na začátku čtvrtého měsíce však je lépe používat čínku gumovou, protože pes dokončuje přezubení a dřevo by jej do bolavých dásní tlačilo a přinášení byste mu mohli zprotivit. Později, až má nové zuby, mu dřevěná čínka nedělá problém.
Samozřejmě, že mu aport občas hodíme tak, že psa současně s odhozením vypouštíme. Ale to je hra, kterou mu dopřáváte, aby měl radost. Ale jak vy, tak pes se už musí dokázat naučit odlišit práci a hru.